Latinsky: | Austropotamobius torrentium, syn. Astacus torrentium |
Česky: | rak kamenáč |
Čeleď: | Astacidae |
Původ: | Jihoevropský druh, u nás má severní hranici rozšíření. Na území České
republiky jsou dnes známy stabilní populace zejména v oblasti Plzeňska, Příbramska a Českého lesa,
na území CHKO Křivoklátsko a CHKO České středohoří. Izolovaná lokalita od všech předchozích se
nachází v Podkrkonoší a představuje severovýchodní okraj rozšíření raka kamenáče. |
Velikost: | max 10 cm, dospívá už v délce 6 cm (3. až 4. rok života) |
Teplota: | 10 - 22 °C |
Kyselost: | 6 - 7 pH |
Tvrdost: | 7 - 8,7° dGH |
Popis: | Klepeta široká a
drsná (obvykle menší než u raka říčního). Klepeta i končetiny mají ze spodní strny světlou barvu
(bílá, nažloutlá nebo narůžovělá) Krátké rostrum tvaru rovnostranného trojúhelníku bez výrazného
kýlu, jeden pár postorbitálních lišt. Povrch krunýře je vždy bez trnů a výrazných hrbolků, pouze
jemně zrnitý. Klepeta při sevření nepřilínají k sobě. Stává se objetí "račího moru" = plíseň Aphanomyces astaci. |
Potrava: | Malí ráčci se po vykulení živí planktonem, ale později je potravní základna mnohem pestřejší. Raci se živí rostlinnou i živočišnou potravou (drobní vodní bezobratlí a příležitostně nemocní a mrtví obratlovci), v mládí převážně rostlinnou. Rostliny s obsahem vápníku jako je vodní mor, růžkatec, rdest, stolístek. Podrobný rozbor krmení. |
Pohlaví: | Samice mají menší klepeta a větší zadeček, samci naopak. Podrobnější rozbor. |
Chov: | Nedoporučuje se. Rak kamenáč je zákonem č. 114/92 Sb. a jeho prováděcí vyhláškou č. 395/92 Sb. zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů živočichů. Manipulovat s ním v ČR je povoleno pouze osobě, která získala od Ministerstva životního prostředí ČR výjimku ze zákona č. 114/92 Sb. (výjimka ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů). Chov raka říčního lze realizovat pouze jako záchranný, tj. chov v umělých podmínkách za účelem posílení stávajících populací. Záchranný chov je legislativně ošetřen § 16 vyhlášky 395/92 Sb. k § 50 odst. 5 zákona 114/92 Sb. v souladu se záchranným programem (§ 52 zákona 114/92 Sb.). K realizaci záchranného chovu je třeba získat souhlas orgánu ochrany přírody. Součástí povolení k záchrannému chovu je stanovení bližších podmínek tohoto chovu, zejména vedení přiměřené evidence a jiných údajů o průběhu chovu. Chovatel nabízející raky k tržním účelům je povinen na výzvu orgánu ochrany přírody prokázat povolený způsob jejich nabytí tzn. musí vlastnit výjimku ze zákona č. 114/92 Sb. a raci musí být výsledkem chovu. Oproti raku říčnímu vykazuje vyšší odolnost proti organickému znečištění a menší nároky na kyslík rozpuštěný ve vodě. |
Odchov: | Jen v záchranných chovech. |
Rozmnožování: | Raci se rozmnožují na podzim, kdy samci nalepují samicím
bílé trubičkovité spermatofory do blízkosti párovitých pohlavních otvorů na kyčlích 3. páru hrudních
noh. Oplodněná samice umísťuje vajíčka (v průměru asi 3 mm, většinou červenohnědé barvy) na spodní
část zadečku. Zde upevněná vajíčka jsou opatrována samicí až do jara následujícího roku, kdy
ukončují svůj vývoj. Larvy se líhnou v závislosti na teplotě od května do července. Asi dva týdny po
vylíhnutí, do prvního svlékání, se přidržují brv na břišních nožkách pod ohnutým zadečkem samice.
Tam se ještě ukrývají i pár dní po svlékání, dokud postupně nepřejdou na samostatný způsob
života. Může se křížit s rakem bahenním. |